Stále čerstvé aktuality o minerálech z domácí i světové scény.

Vrbík u Horažďovic

Malý Bor – Vrbík

 

      Ložisko Vrbík se nalézá přibližně 1200 m západně od Malého Boru, 100 m jižně od silnice I. třídy Horažďovice – Klatovy. Leží v severovýchodní části matkobožského výběžku chanovické apofýzy středočeského plutonického komplexu ( tvořeného granodiority blatenského a červenského typu ), 600 – 800 m severně od kontaktu s metamorfity pestré skupiny moldanubika. Tektonicky je oblast intentivně postižená. Nejvýznamnější struktura je zde Horažďovické zlomové pásmo ZJZ-VSV směru a subparalelní dislokace.

      Vlastní ložisko je tvořeno xenolitem převážně skarnizovaného krystalického vápence  ( grossulárové skarny , scheelit-diopsidové skarny, diopsidové skarny ) se zbytky rul a krystalického vápence. Žilné horniny jsou zde zastoupeny pyroxen-plagioklasovými horninami, aplitem, pegmatitem a křemennými žilami. Pyroxen.plagioklasové žíly jsou pravděpodobně metasomatického původu. Jsou mladší než aplit.

      Xenolit má nepravidelný, přibližně čočkovitý tvar. Ověřená velikost je 50 x 1-8 m, maximální hloubka dosahuje do 19 m. Jihozápad tělesa ukončuje zlom podle něhož došlo k mechanické a hydrotermální přeměně skarnu do vzdálenosti 50 cm, při níž došlo k odnosu scheelitu. Přeměnou vznikla šedohnědá rozpadavá hornina složená z kalcitu s příměsí dolomitu, křemene a chlorititizovaného biotitu. Jsou v ní četné dutiny s bílými krystaly kalcitu do 3 cm.

      V roce 1987 byl povrchovým lomem odebrán velkoobjemový vzorek rudniny k technologickému zpracování. Lom měl rozměry 30 x 40 m při hloubce 8,5 m. Při těžbě bylo zjištěno, že koncentrace scheelitu je ve skarnech velice nepravidelná. Nejvyšší obsahy W jsou vázány na úzký lem reakčních skarnů. Po ukončení těžby byla lokalita rekultivována ( Hujsl et al. 1987 ).

 

POPIS JEDNOTLIVÝCH MINERÁLŮ :

 

      Allanit – nejhojněji se nalézal v žilných pyroxen-plagioklasových horninách. Jeho sloupcovitá individua jsou 3-7 mm dlouhá a 1-2 mm široká, lesk je skelný, barva černozelená. Též se ojediněle vyskytl v scheelit-diopsidových skarnech.

 

      Amfibol – drobně sloupečkovitý až lupínkovitý , štěpný je zastoupen v diopsidovém skarnu a v erlanu, podle chemismu se jedná o obecný amfibol až aktinolit.

 

      Apatit – mikroskopická zrna jsou hojně zastoupena ve všech horninách na lokalitě. Makroskopický je velice vzácný. Je velice nenápadný, zaměnitelný s hojným granátem. Jeho nedokonalé tabulkovité krystaly jsou hnědé. Barva je nepatrně světlejší než barva granátů. Jsou ve srovnání s granátem i méně lesklé. Jejich velikost je až 2 x 1,5 x 0,5 cm. Byly nalezeny pouze v grossulárovém skarnu.

 

      Arsenopyrit – ojediněle se vyskytl v scheelit-diosidovém skarnu v jeho hrubozrnějších partiích. Protažená kovově lesklá šedobílá zrna jsou maximálně 4 x 2 mm veliká.

 

      Biotit – poloha 10–20 cm mocná je na kontaktu mezi skarnem a granodioritem. Je prakticky monominerální, tvořena jemně šupinkatým hnědým biotitem.

 

      Calkinsit – spolu s allanitem se vyskytl v žilných pyroxen-plagioklasových horninách. Jsou uvedena pouze analytická data bez  popisu minerálů. ( Hujsl 1989 )

 

      Flogopit – drobné lupínky do 3 mm, světle hnědé barvy se nalézaly zřídka zarostlé v krystalických vápencích.

 

      Granát -  je hlavní součástí grossulárových skarnů. Jeho červenohnědá izometrická zrna jsou většinou veliká do 1 cm. Místy ale tvoří i 15 cm veliké agregáty. Ojediněle jsou krystaly do 3 cm do dutin, které jsou zcela zaplněny bílým, hrubě štěpným kalcitem. Po odleptání kalcitu je jejich povrch intenzivně lesklý. Jedná se o spojky dvanáctistěnu kosočtverečného a dvacetičtyřstěnu deltoidového. Též byly nalezeny kostrovité krystaly granátu prorostlé amfibolem a kalcitem. Jejich velikost dosahovala až 8 cm. Složení granátu je 78 % grossulár, 16,6 % andradit, 3,7 % almandin, 1,7 % spessartin ( Hanžl 1989 ).


 

      Kalcit – bílé krystaly ( skalenoedry zakončené klencem ) do 3 cm byly nalezeny v dutinách do 10 cm v tektonické zóně s hydrotermálně přeměněným skarnem.


 

      Chlorit -  většinou vzniká chloritizací biotitu. Jeho lupínky do 5 mm se nalezly prakticky ve všech typech hornin na lokalitě.

 

      Molybdenit – velice vzácně jsou intenzivně kovově lesklé světlešedé lupínky zarostlé do pyroxenu v diopsid-scheelitovém skarnu. Jejich velikost je do 3 mm.

 

      Prehnit – s konečnou fází vzniku pyroxen-plagioklasových alterací souvisí vznik prehnitu. Vytváří tenké žilky, drobné agregáty. Je nejmladším minerálem na lokalitě.Jeho výskyt není hojný.

 

      Pyroxen -  je zastoupen hlavně v grossulárovém skarnu, diopsidovém skarnu a v žilách pyroxen-plagioklasových hornin. Většina zrn je šedozelené barvy, jsou štěpná. Byly zde určeny salit až ferosalit.

 

      Pyrrhotin – tombakově hnědá kovově lesklá nepravidelná zrna dorůstají do 2 cm. Vyskytuje se převážně v scheelit-diopsidovém skarnu.

 

      Scheelit -  na ložisku je velice nepravidelně rozmístěn. Největší koncentrace jsou v scheelit-diopsidových skarnech. Izometrická zrna scheelitu dorůstají velikosti do 2 cm; scheelit je šedobílý, bílý nebo slabě nažloutlý. Místy dosahuje scheelit koncentrace až 40%. V okrajových partiích xenolitu byly v drobných dutinkách nalezeny nedokonalé béžové krystaly scheelitu do 1 cm.


 

      Skapolit – tvoří tenké monominerální bílé žilky na puklinách protínajících horninu. Je jedním z nejmladších minerálů.

 

      Titanit – v diopsidových skarnech jsou místy hojné drobné krystalky hnědého titanitu veliké až 4 mm.

 

       Vesuvian – v grossularovém skarnu se zřídka nalezly protažená světle hnědá zrna do 5 mm

01.09.2010 18:09:16
petahofik
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one